Neobvyklé způsoby, jak se odreagovat

Číst si o účincích stresu na naše tělo je děsivější než knihy Stephena Kinga. Jestliže se začínáte cítit nebo dokonce znít jako neustále pískající varná konvice, můžete se těšit na migrény, bolesti v hrudi, vysoký krevní tlak nebo nespavost – a to je jen pár z nepříjemných příznaků působení stresu. Necháte-li to být, bude vaše tělo oslabené vůči smrtelným nemocem. Stres je zkrátka nepřítel. Můžete samozřejmě spolknout prášek na uklidnění; pojďme se ale podívat na některé méně obvyklé způsoby, jak se uvolnit..

Začít práskat

Umýt nádobí

Opakovaný pohyb uklidňuje duši. span class=“tweet-content tweet-share“> Dělat něco, co nemusíte stále znovu vymýšlet, je pro nás uklidňující. Právě to pomáhá snížit hladinu stresu. Nenechávejte si ale mytí nádobí až na konec týdne jako pomůcku k uvolnění, protože vás ta hromada bude nejspíše štvát.

Stát se knihomolem

Zapněte svůj Kindle a udělejte si čas. Studie z roku 2014, která byla zveřejněna v magazínu Explore, říká: Časopis Journal of Science and Healing uvedl, že lidé, kteří prošli biblioterapií, jsou méně náchylní ke stresu, úzkosti a mají vyšší kvalitu života. A navíc to není špatný způsob, jak strávit nedělní odpoledne.

Zezelenat

Jestliže se vám tedy zdá, že příští dovolená je v nedohlednu, začněte si při mytí nádobí číst knihy, strčte si kytku do vlasů a zkuste práskat bublinky na fólii.

Život ostrý jako břitva

Člověk už odedávna vykonával rituály zahánějící smrt, kterými si chtěl udobřit bohy, pobavit krále a královny, uspokojit neodbytné tchýně a – zejména v poslední době – udělat dojem na porotu soutěže Vaše země má talent.

Staré praktiky jako chůze po žhavých uhlících, zaříkání hadů nebo polykání mečů existují již více než 4000 let; začali s nimi už fakíři a šamani v Indii. Zatímco chůzi po uhlících dodnes s různou mírou úspěchu praktikuje kde kdo a zaříkání hadů je známo jako vcelku bezpečná záležitost, polykání mečů se ze všech show cení nejvíce kvůli potenciálnímu nebezpečí, které v sobě nese.

Polknout meč, to vyžaduje meditaci, kdy mysl překonává hmotu, hlubokou koncentraci a dokonalou přesnost, abychom si neporanili životně důležité orgány. Klíčem k úspěchu je ale zůstat v klidu, i když čelíme přirozenému strachu a snažíme se překonat automatické reflexy našeho těla. Zároveň je asi dobrý nápad alespoň 24 hodin předem nic nejíst, pokud nechcete jako dezert servírovat kebab.

Co se vlastně může stát?

Studie ukázala několik smrtelných úrazů, kdy si polykač mečů natrhl hltan při pokusu o spolknutí zahnuté šavle; jiným případem byl polykač, který si natrhl jícen poté, co jej ze soustředění vyrušil papoušek ara! Řekl bych, že ve vzrušujícím světě polykačů ostrých předmětů bychom na podobné věci měli být připraveni.

Jestliže se vám z tohoto vyprávění dělá nevolno, kladete si pravděpodobně otázku, proč by proboha duševně zdravý člověk polykal meč a riskoval tak, že se zmrzačí nebo dokonce zemře – zejména když je nablízku obří papoušek se sklonem k nečekaným výkřikům? Je třeba říci, že většině polykačů nejde jen o prostou zábavu, jako spíše o způsob, jak objevovat meze svých možností.

Necháme-li stranou svůj názor na věc, jedna věc je jistá: chcete-li si strčit do krku metrový meč, musíte se na to cítit; musíte zkrátka být na vrcholu svých možností. Tedy mít chladnou hlavu, být v klidu a usebrat se.

Přemožte kancelářský splín

Pokud nejste zrovna ochutnávačem v továrně na čokoládu, tak se v práci zákonitě nevyhnete sériím nezajímavých úkolů s občasnými záblesky potěšení – pokud ovšem budete mít štěstí. Mezi všemi těmi bolístkami, kterým budete muset čelit, jsou otravní kolegové, mysl otupující zvuk zásobníku na vodu, jednání a samozřejmě jednání o jednání.

Takže, před tím, než úplně zešílíte při čtení hromadných mailů o tom, zda má vaše firemní kantýna vařit z pšenice nebo ze žita, zde je několik věcí, které vám pomohou udržet si zdravý rozum.

Vyhledávejte slunce

Není k tomu třeba žádná raketová věda, abyste se dobrali k důvodu,proč jsou šťastní lidé označováni jako “děti slunce”. Dostatek slunečního svitu stimuluje produkci vitamínu D, což je přírodní antidepresivum. Lidé s lehkým opálením navíc působí odpočatěji. Možná díky němu na vaši adresu zazní i nějaký ten kompliment. Takže si určitě najděte během dne chvilku a vyjděte ven nebo si aspoň najděte pěkné velké okno.

Vyblbněte se

Buďte organizovaní

Pokud si nenajdete čas na kteroukoliv ze zmíněných věcí, máme ještě jeden super snadný tip – zhluboka dýchejte, relaxujte, buďte pozitivní a dobré věci určitě přijdou.

Anděl královen

Každou noc přináší úsilí, odhodlání a nezištnost jednoho muže z newyorského předměstí naději těm, kteří už žádnou nemají – kromě té, že za nimi přijede. Tohle je příběh Jorge Muñoze, anděla z Queens.

V New Yorku vládne zima a ulice jsou zmrzlé. Pod tratí linky 7 na křižovatce Roosevelt Avenue a 73. ulice se večer schází skupinka ošuntělých lidí.

Mají na sobě tlusté kabáty a čepice nebo kapuce proti chladu a mnou si ruce v prodřených rukavicích. Postaví se na chodníku do fronty a občas se dívají do noci, kdy se objeví bílá dodávka.

Čtvrť Jackson Heights v obvodě Queens, kde se tihle lidé scházejí, je domovem mnoha Asiatů a rozsáhlé latinskoamerické komunity. A právě z ní pochází Jorge Muñoz, rodák z Kolumbie.

Lidé, kteří se pomalu dávají do řeči, čekají na devátou hodinu večerní, kdy přijede Muñoz a přiveze jim jídlo; vozí jim ho tak každý večer už od roku 2004.

Neobvyklý závazek vůči těm méně šťastným, který na sebe tento drobný 48letý muž vzal, mu vysloužil přídomek Anděl z Queens. Začalo to tak, že jednoho večera vyšel z hospody a potkal na ulici skupinu „denních dělníků“, kteří si vydělávali příležitostnou prací.

Řada z nich pocházela z latinskoamerických zemí jako on a neměli domov. Hlad byl jejich obvyklým společníkem.

Muñoz se sám sebe ptal: Jak shánějí jídlo?

A tady vznikla základní myšlenka, která je už 11 let motorem Muñozova ohromného nasazení, které mu určitě vydrží i do budoucna. Začal tím, že přemluvil místní restauratéry, aby tzv. „odpadní jídlo“ nevyhazovali, ale dali ho jemu.

Snažil se rozdávat jídlo, kdykoli mu nějaké přišlo do ruky; brzy ale začal přemýšlet, jestli by nemohl udělat více. Obrátil se na svoji matku a sestru, aby mu pomohly s vařením, a záhy už večer co večer rozdával domácí jídlo z korby svojí dodávky.

Muñozovo nasazení je neskutečné, a to jak finančně (na nákup jídla dává část svého příjmu), tak z hlediska času. Do roku 2011 pracoval jako řidič školního autobusu, takže musel být v práci od 5:15 ráno do pěti odpoledne. Dnes působí v politice, kde podporuje práva a životní podmínky imigrantů v USA a pracuje denně zhruba stejně dlouho; obvyklý den v jeho domácnosti začíná ve 4:45 ráno a končí v jedenáct večer.

V létě rozdá v průměru 80 jídel. V zimě je tento počet větší, někdy je to i 140 porcí.

„Pomůžu každému, kdo se potřebuje najíst. Jen se postavte do fronty,“ říká Muñoz.

Tato práce měla ohromný dopad i na jeho vlastní život: „Dva roky jsem neviděl jediný film,“ přiznal se listu New York Times. „Někdy ale při jízdě v autě poslouchám hudbu.“ Jeho sestra, která se zrovna točila kolem vaření, dodává: „Nemá žádný vlastní život!“

Proč to vlastně dělá? „Nikdo z těch lidí nemá práci, takže nebýt mě, měli by na výběr mezi jídlem a zaplacením nájmu,“ řekl britskému listu The Independent.

„Vím, že na mě ti lidé čekají,“ řekl deníku New York Times. „Mám o ně starost. Měli byste vidět jejich úsměvy. To je moje odměna.“

Stanici CNN pak řekl: „Když vidím tyhle lidi v ulicích, je to jak vidět sebe sama před nějakými 20 lety, když jsem do téhle země přišel.“

Muñoz odhaduje, že jídlo a benzín ho přijde asi na 400 až 450 dolarů týdně. Celý proces financuje spolu se svojí rodinou z úspor a ze svojí mzdy.

Dva roky poté, co s rozdáváním jídla začal, se rozhodl svoji činnost formalizovat a založil neziskovou organizaci s názvem An Angel in Queens.

Nyní se plánuje vrátit na univerzitu Queensboro a dodělat si diplom z obchodní administrativy – a mezitím stále rozdávat jídlo denním dělníkům.

Za celou tu dobu nepřijel jen jednou, když ulice zcela uzavřela sněhová bouře. „Druhý den jsem se cítil hrozně, protože jsem došel na ten roh a říkali mi, že na mě čekali,“ vzpomíná Muñoz. „Tehdy jsem slíbil, že už nikdy nevynechám.“

The Netherlands Celebrates 2016 Together with Journalists & Opinion Leaders

In early 2016, Tranquini took over the Rolling Rock Kitchen in Amsterdam to welcome journalists and opinion leaders to experience the brand. Guests were inspired by the Flow Theory by hearing personal stories of mindfulness. Batul Loomans, founder of Buddha to Buddha, spoke about his journey in building a jewellery and lifestyle brand inspired by the Buddha way of life. Pokračovat ve čtení „The Netherlands Celebrates 2016 Together with Journalists & Opinion Leaders“

The Netherlands Celebrates 2016 Together with Journalists & Opinion Leaders

In early 2016, Tranquini took over the Rolling Rock Kitchen in Amsterdam to welcome journalists and opinion leaders to experience the brand. Guests were inspired by the Flow Theory by hearing personal stories of mindfulness. Batul Loomans, founder of Buddha to Buddha, spoke about his journey in building a jewellery and lifestyle brand inspired by the Buddha way of life. Pokračovat ve čtení „The Netherlands Celebrates 2016 Together with Journalists & Opinion Leaders“